Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Po pěti hodinách strávených ve frontách na úřadech a jednáním s otrávenými, mizerně placenými úředníky se unavený muž vydal do supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá: „Budete platit kartou nebo hotově?“ Muž naštvaně vyhrkne: „Hotově!“ Pak si uvědomí, že ta prodavačka si takové chování nezaslouží a vysvětluje: „Promiňte, strávil jsem celé dopoledne pobíháním po úřadech...“ „Nic se nestalo... Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?“