ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Malý chlapec se velmi bojí tmy. Jednou večer mu matka řekne, aby šel na zadní verandu a přinesl jí koště. Hoch se na matku podívá a prohlásí: „Mami, já tam nechci jít. Je tam tma.“ Matka s úsměvem synka uklidňuje: „Nemusíš se bát tmy. Je tam Ježíš. Bude na tebe dávat pozor a bude tě chránit.“ Chlapec se na matku ještě jednou podívá a s vážným výrazem ve tváři se zeptá: „Jsi si opravdu jistá, že tam je?“ „Ano, jsem si jistá. Ježíš je všude, a je vždycky připraven ti pomoci, když ho potřebuješ.“ Hoch o tom chvíli přemýšlí, až nakonec dojde k zadním dveřím, malinko je pootevře, opatrně nakoukne do tmy a zavolá: „Ježíši? Jestli tam jsi, mohl bys mi, prosím, podat koště?“