Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Indiáni se přišli za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodil kamínky, podíval se na ně a řekl: „Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“ Tak Indiáni odejdou, štípají dříví, ale za měsíc se přijdou zeptat znovu. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá: „Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.“ Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to hloupé, a tak se jde zeptat do města do meteorologické stanice, jaká ta zima letos bude. „Podle pozorování by měla zima být velmi mírná, ale... Nejspíš bude pořádně tuhá, protože Indiáni už druhý měsíc štípají dříví.“