Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Malý hubený chlapík sedí u baru a asi hodinu zírá do svojí skleničky. Najednou k němu přijde řidič kamiónu, vezme mu jeho drink a vypije ho. Chlapík se hned rozbrečí. „Ale jdi, kámo, to byl jen vtip, koupím ti jiný,“ utěšuje ho řidič. „Ne, v tom to není. Tohle byl nejhorší den mého života. Přišel jsem pozdě do práce, a tak mě vyhodili. Chtěl jsem jet domů, ale ukradli mi auto. Chtěl jsem si zavolat taxíka, ale zjistil jsem, že mi někdo ukradl peněženku. Tak jsem šel deset kilometrů domů pěšky a tam jsem zjistil, že mi žena utekla. Tak jsem přišel sem. A právě, když jsem se rozhodl se vším skoncovat, tak se tady objevíš ty a vypiješ mi můj jed.“