Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Konstruktéři staví letadlo a když je hotové, postaví jej na dráhu a následuje první letová zkouška. Letadlo se rozjíždí, už je skoro ve vzduchu a najednou práááásk! Ulomí se obě křídla. Konstruktéři na to hledí, kroutí hlavama, jenom vrátný sedí v budce a stále opakuje: „To je jasné, to je jasné…“ Konstruktéři počítají a počítají, zesílí křídla, postaví letadlo na rampu. Rozjezd, už vzlétá a najednou prááásk! Ulomí se obě křídla. Nikdo nechápe, konstruktéři zírají, jen vrátný pořád opakuje tu svou: „To je jasné, to je jasné…“ Situace s nepovedeným startem se opakuje ještě několikrát a reakce vrátného je stále stejná. Konstruktéři se už naštvou a říkají: „Hele, vrátný, buď už zticha! Když jsi tak chytrý, tak to běž spravit sám!“ Vrátný přijde do montážní haly, vezme vrtačku a v místě připojení křídel k trupu začne vrtat díry. Konstruktéři nechápou a nevěří, ale vrátný je uklidňuje, že to určitě bude fungovat. A taky jo, letadlo se napoprvé perfektně odlepí, udělá zkušební okruh a přistane. Konstruktéři se ptají, jak to ten vrátný dokázal a on na to: „Žádná genialita v tom není. Já jsem dřív pracoval ve fabrice na toaletní papír, a tam, co bylo děrované, se to nikdy neutrhlo.“