Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Na konci bohoslužby jeden z farníků potřese faráři rukou a povídá: „Moc vám děkuji za vaše kázání, pane faráři. Vy musíte být chytřejší než Einstein.“ Farář se nadýmá pýchou a odpoví: „Opravdu? Moc vám děkuji.“ Další týden nad tímto komplimentem farář přemýšlí a nějak se mu to nezdá. Příští neděli po bohoslužbách se onoho farníka proto zeptá: „Jak jste to myslel, že já musím být chytřejší než Einstein?“ Farník odpoví: „No, říká se, že Einstein byl tak chytrý, že ho může pochopit jen deset lidí na celém světě...“