Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Volá chlapík na policii: „Mně do toho nic není, ale sousedovi dovezli dřevo. Celý kamion.“ Policista: „Ale to přece není trestné.“ „No jo, ale ten kamion přijel z Německa.“ Policista: „To ale přece není trestné.“ „No jo, ale ten německý kamion je naložený švédským dřevem.“ Policista: „No to je sice zajímavé, ale dnes to není nemožné.“ „Jo, ještě jen tak mimochodem, ten řidič je Turek, a myslím kouří hašiš.“ Policista: „Hmm, tak to si ověříme.“ Chlapík položí telefon a hned volá další číslo. „Hele, Karle, tak jsem ti sehnal brigádu na složení toho dřeva. A bude to asi ta samá parta, co ti na jaře zryla zahradu!“