Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Jde pán s pitbulem po parku a potká muže s jezevčíkem. Když jezevčík začne vyskakovat na pitbula, říká jeho majitel: „Stáhněte si toho jezevčíka nebo na něj pustím pitbula.“ „Jen si to zkuste,“ povídá majitel jezevčíka. Oba dva pustí své mazlíčky. Když se usadí prach, pán s pitbulem zjistí, že jeho pes leží roztrhaný na kusy, začne vyvádět, jak je to možné. „Můj pes stál padesát tisíc korun!“ Majitel jezevčíka říká, že jeho pes stál sto tisíc korun. „Jak to?“ „Padesát tisíc krokodýl a druhých padesát tisíc plastická operace.“