Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Na břehu v Calais chtějí dva angličtí turisté vystoupit z loďky na břeh. Přiběhne malý chlapeček a snaží se je i s loďkou zatlačit zpátky na moře. Je u toho spousta křiku, za chvíli je tu přístavní strážník a ptá se chlapečka: „Co tě to napadlo, proč to děláš?“ „Protože jsou to ti strašní Angličani,“ odpovídá chlapec. „A co ti udělali?“ „Mně nic, ale upálili Johanku z Arku?“ „Johanku z Arku? Chlapče, vždyť to bylo před více než pěti sty lety!“ „To je možné… Ale nám to pan učitel říkal teprve dnes!“