Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Pan farář během jednoho kázání mluví ohnivě o pekle, o věčném zavržení a strašlivém utrpení, které čeká na hříšníky v jeho farnosti. Po mši jsou lidé celí zaražení a vyprávějí si o farářově kázání. Jenom jeden muž se neustále usmívá, a zdá se, že mu strach z pekla nic neříká. „Pane, vy se nebojíte pekla a pekelných plamenů? Copak jste neslyšel, co kněz říkal?“ „Slyšel,“ povídá onen muž, „ale já nejsem z této farnosti!“