Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Kolem stájí dostihových koní procházel Jirka. Právě tam kovář držel v kleštích rozžhavenou podkovu. Jirka se zastavil a pak ho něco napadlo: „Když mi dáte dvacetikorunu, olíznu ji!“ Kovář chvíli nevěřícně zíral, pak zalovil v kapse a podal Jirkovi dvacetikorunu. Ten si ji položil na dlaň, olízl ji, zastrčil do kapsy a spokojeně odešel.