Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Velká dřevařská společnost podala inzerát, že hledá zdatného dřevorubce. Hned druhý den se přede dveřmi objevil malý hubený mužík se sekyrou. Vedoucí si ho prohlédl od hlavy k patě a řekl mu, ať odejde. „Jen mi dejte šanci, ať vidíte, co dokážu,“ povídá hubený mužík. „Dobře, vidíte tu obrovskou borovici?“ povídá vedoucí. „Vezměte si sekyru a běžte ji porazit.“ Mužík zamíří ke stromu, za pět minut je zpátky a znovu klepe na dveře. „Už jsem ten strom porazil,“ povídá. Vedoucí nemůže uvěřit svým očím: „Kde jste se tohle naučil?“ „V Saharském pralese,“ na to mužík. „Myslíte v Saharské poušti?“ Mužík se zasměje a povídá: „Jo, jasně, tak se tomu teď říká!“