Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Muž zaslechl, jak soused na chodbě paneláku buší na dveře svého bytu a neustále volá: „Miláčku, otevři dveře! Pusť mě dovnitř!“ Když to trvalo asi pět minut, vyšel na chodbu a zeptal se: „Co se děje?“ „Zabouchl jsem si dveře a klíč je uvnitř,“ odpověděl soused. „Myslím, že se žena sprchuje a neslyší mě.“ Muž mu nabídl, aby si z jeho bytu zavolal manželce telefonem. Soused tedy vytočil číslo. „Zvoní to,“ řekl. „Otevře mi a pak budete mít klid.“ Přes zeď bylo slyšet, jak telefon ve vedlejším bytě zvoní. Když zazvonil asi podesáté, manželka souseda začala křičet: „Miláčku, zvedni ten telefon!“