Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Učitelka v mateřské škole pozorovala děti ze své třídy, jak si malují. Přišla také k malému děvčátku, které soustředěně malovalo svůj obrázek. Na otázku, co to bude, holčička odpověděla: „Maluju Boha.“ Učitelka se několikrát nadýchla, a pak si dovolila poznamenat: „Ale Boha žádný člověk nikdy neviděl, a tak nikdo z lidí neví, jak vypadá.“ Děvčátko bez zaváhání odpovědělo: „Tak to lidé za malou chvilku poznají.“