Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
V jednom kostele měli pamětní knihu, která byla na stolku u vchodu a návštěvníci do ní kromě jména rádi psali i poznámky. Jednou se tam objevil zápis: „Váš kostel je pěkný, ale moje dívka je pěknější!“ Místnímu duchovnímu správci to nedalo a napsal mu tam odpověď: „Počkej, až tvoje dívka bude tak stará, jako náš kostel!“