Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Říká lékař po důkladné prohlídce pacientovi: „Vy vlastně nemáte žádnou opravdovou chorobu. Bude třeba jen trochu zlepšit váš celkový stav. Musíte se především víc pohybovat. Hodinovou procházku vždy ráno a pak i večer co večer. Vystříhejte se ale zejména většího horka, chladu, pak i přílišného pobytu na slunci, a rozhodně vlhka a deště.“ „Podle toho, pane doktore,“ řekl znepokojeně pacient, „budu smět jít na procházku jen tehdy, nebude-li vůbec žádné počasí.“