Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
V hale velkého hotelu stál host a platil účet za pobyt. Měl velice naspěch, protože mu za dvacet minut odjížděl vlak. Vtom si vzpomněl, že si něco zapomněl na pokoji. Zavolal hotelového poslíčka a řekl mu: „Skoč rychle do čtvrtého poschodí, do pokoje číslo 462. Podívej se, jestli jsem tam nezapomněl malou krabici. A pospěš si, velice spěchám!“ Chlapec odběhl, host zatím zaplatil účet a netrpělivě přešlapoval. Minuty plynuly a chlapec nikde. Konečně se vrátil a radostně hlásil: „Ano, pane, nechal jste ji tam. Leží na stole!“