Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Chlápek vyrazil na výlet z města a v řídce obydlené podhorské oblasti dostal v zatáčce smyk a skončil ve škarpě. Naštěstí se mu podařilo sehnat pomoc – jednoho místního farmáře s velkým, silným valachem jménem Karel. Farmář přivázal Karla k autu a zařval: „Táhni, Nelly!“ Karel se ani nehnul. Farmář zařval podruhé: „Táhni, Draku!“ Karel se zase ani nehnul. Farmář zařval potřetí: „Táhni, Karle.“ Kůň zabral a bez problémů auto dostal na silnici. Chlápek farmářovi děkoval a přitom se ho zeptal: „Pane, proč jste toho koně dvakrát oslovil špatným jménem?“ „Víte, on Karel je slepý. A kdyby si myslel, že táhne sám, ani by se neobtěžoval zkusit zabrat.“