ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Misionář jde Grónskem a potká dva Eskymáky, kteří táhnou uloveného tuleně od moře. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich: „Proč toho tuleně táhnete za nohy? Vždyť vám to jde proti srsti určitě špatně. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to bude lépe klouzat.“ Eskymáci ho poslechnou a vezmou tuleně za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otočí na druhého a říká: „Poslyš, ten misionář asi vážně bude chytrý člověk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp.“ „Líp?!“ vyprskne druhý. „Vždyť se podívej, vracíme se k moři!“