Komentář k Jak 4,1-10:
Na první pohled jednoduché. Čím rozhodněji se vzepřu zlu, tím víc se přiblížím Bohu. On, který mě má „žárlivě rád“, si mě nenechá ze své ruky vytrhnout.
Křesťana ve starém Římě honí lev. Křesťan letí ulicemi, pak vyběhne ven branou a vběhne do lesa. Tam kličkuje mezi stromy. Nakonec je mu jasné, že neunikne. Lev ho dohání. A tak v zoufalství padne na kolena. „Bože můj,“ úpěnlivě se modlí, „učiň z tohoto lva křesťana.“ V tu chvíli padne na kolena lev a modlí se: „Děkuji ti, Bože, za stravu, kterou teď budu z tvé milosti požívat...“