Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Jdou dva lední medvědi zasněženou krajinou za polárním kruhem. „Tati, jsem lední medvěd?“ „Jasně, synku. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvídek koala?“ „Vždyť jsem ti to teď říkal. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd.“ „A nemohu být medvěd panda?“ „Vždyť ti to stále vysvětluji. Já jsem lední medvěd, maminka je lední medvědice a ty jsi také lední medvěd. Proš se pořád ptáš?“ „Když mně je pořád zima.“