Pojem Nejsvětější Trojice nastiňuje více míst Nového zákona, jako např. závěr dnešního evangelia. Zvláště v Janově evangeliu vidíme, že pojem Trojice odvozujeme z popisovaných vazeb mezi Otcem, Synem a Duchem. Z toho plyne, že základní vlastnost Boha je vztah. Bůh žije z nekonečně milujícího vztahu mezi Bohem Otcem a Bohem Synem, resp. jejich společného sdílení Ducha svatého. Bůh Otec nikdy nepřestal naprosto milovat Syna a také Syn nikdy nepřestal milovat Otce. Je třeba se vzdát pokřivených teorií, kde Ježíš smiřuje člověka s Otcem tím, že si na něm Bůh Otec vylije hněv za hříšné lidstvo. Opak je pravdou. Otec miluje Syna tak, že by pro něj udělal cokoli, a podobě i Syn. A právě Bůh Syn se pro lásku k Otci stává člověkem. A Bůh Otec s nesmírnou bolestí připustil, že milovaný Syn se vydal na cestu záchrany člověka za cenu sebeobětování. Tato bolest Otce je jeho oběť, dar člověku. Ale právě pro vzájemnou lásku Otce a Syna žádná smrt nemůže přerušit vztah proudící mezi osobami Trojice. A do tohoto místa žáru lásky je nyní pozván každý člověk, který přijal Krista.
Jede cestovatel do Afriky se svou kočkou. Ta mu krátce po příjezdu uteče. Když kočka dojde do pouště, vidí, že jde směrem k ní levhart. Všude kolem ní jsou kosti, tak se rozhoduje, co udělá. Otočí se tedy zády, a když je levhart dost blízko, aby ji slyšel, kočka si říká: „To byl ale dobrý levhart, dala bych si ještě jednoho!“ Levhart se lekne a uteče. Všechno to viděla opice a šla levhartovi říci, co viděla s tím, že si z toho něco odnese. Když ten příběh levhartovi povyprávěla, rozzuřil se a ve zlosti opici řekl: „Opice, vlez mi na záda, já si jdu pro kočku!“ Kočka vidí, že se k ní blíží levhart s opicí na zádech. Přemýšlí, co udělá teď. Zase se k nim otočí zády, a když jsou dostatečně blízko, řekne: „Tak kde je ta opice, kterou jsem poslala pro dalšího levharta?“