Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Dva kumpáni při noční obchůzce viděli za pootevřeným oknem láhev rumu. Dlouho se nerozmýšleli, jeden udělal stoličku a druhý na něm se už natahuje po láhvi, když v tom přichází příslušník policie: „Co to tady děláte?“ „Ale zítra má kamarád svátek, tak mu dáváme za okno dárek.“ „A to mu ho nemůžete dát až ráno?“ „To je pravda, Pepíku, vem tu láhev, dáme mu ji až ráno.“