Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Volá chlapík na policii: „Mně do toho nic není, ale sousedovi dovezli dřevo. Celý kamion.“ Policista: „Ale to přece není trestné.“ „No jo, ale ten kamion přijel z Německa.“ Policista: „To ale přece není trestné.“ „No jo, ale ten německý kamion je naložený švédským dřevem.“ Policista: „No to je sice zajímavé, ale dnes to není nemožné.“ „Jo, ještě jen tak mimochodem, ten řidič je Turek, a myslím kouří hašiš.“ Policista: „Hmm, tak to si ověříme.“ Chlapík položí telefon a hned volá další číslo. „Hele, Karle, tak jsem ti sehnal brigádu na složení toho dřeva. A bude to asi ta samá parta, co ti na jaře zryla zahradu!“