Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Přijde velitel policie na stanici do práce a hned se chlubí, že si včera koupil novou lampu. „Hoši, včera jsem si koupil stolní lampu, zapnu ji do sítě a svítí. Ale jak jsem se nakláněl, tak jsem zavadil o nějakou šňůru a světlo bylo pryč. Mně se to nezdálo, a proto jsem ho šel hledat. Nemohl jsem ho nikde najít. Tak dlouho jsem hledal, až mi vyhládlo. Jdu do lednice, otevřu ji, a co nevidím. Ta potvora byla tam.“