Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Obrovský požár, na místě zásahu jsou požární sbory z širokého okolí. Žár je ale tak velký, že hasiči ani nemohou přijet tak blízko k plamenům, aby mohli účinně použít stříkačky. Najednou projede mezi nimi staré hasičské auto s dobrovolnými hasiči, ti vyskáčou ven ve vražedném žáru, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později jsou vyznamenáni za hrdinství a při převzetí peněžní odměny se starosta ptá, co s penězi udělají. Hasiči se usmějí: „No, ze všeho nejdřív necháme opravit brzdy.“