Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Řidič dostane nového závozníka. Jedou po Praze, dojedou na první křižovatku se semaforem a řidič ji profrčí na červenou. Závozník: „Co to mělo být? Vždyť tam byla červená!“ Řidič: „Takhle jezdí frajeři.“ Jedou dál a další křižovatku projede řidič opět na červenou. Závozník: „Vždyť tam zase byla červená!“ Řidič: „Takhle jezdí frajeři.“ Jedou dál a přijedou ke křižovatce, kde na semaforu svítí zelená. Řidič zabrzdí tak prudce, že závozník málem proletí předním sklem. Závozník: „Jak to jezdíš? Vždyť máme zelenou!“ Řidič: „No jo, ale co kdyby jel nějaký frajer?“