Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Šel jsem k doktorovi na pravidelnou každoroční prohlídku. Sestra začala u základních informací. „Kolik vážíte?“ zeptala se. „Osmdesát,“ řekl jsem. Sestra mě poslala na váhu a ukázalo se, že vážím sto deset. „Kolik měříte?“ ptala se dál. „Sto osmdesát,“ odpověděl jsem. Sestra mě změřila a zjistila, že je to sto sedmdesát. Potom mi změřila tlak a zjistila, že je velmi vysoký. „Samozřejmě, že je vysoký!“ rozlítil jsem se. „Když jsem přišel, byl jsem vysoký a štíhlý a najednou jsem malý a tlustý.“