Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Přijde chlap do baru a řekne barmanovi: „Jedno suché Martini.“ Když ho dostane, vytáhne z něj olivu a kopne ho do sebe. Pak si řekne o další, zase vytáhne olivu a kopne ho do sebe. Takhle jich vypije patnáct a dívá se na hromádku oliv vedle sebe na ubrousku a říká: „Barmane, je to deset deka?“ „Myslím, že ano, pane,“ odpovídá barman, „proč se ptáte?“ „Ale, manželka mě poslala pro deset deka oliv.“