pá.7. červen 2024Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Noc kostelů so.8. červen 2024Děkanátní pouť za obnovu rodin a kněžská povolání ve Štípě ne.16. červen 2024Den otců pá.5. červenec 2024Slavnost sv. Cyrila a Metoděje ne.28. červenec 2024Pouť ke sv. Anně v Jaroslavicích, Světový den prarodičů a seniorů Chci si přečíst víc...
1. čtení 2 Petr 3,12-15a.17-18; Evangelium Mk 12,13-17
Komentář k 2 Petr 3,12-15a.17-18:
Když čekám na spravedlnost, často trpělivě a s bolestí v srdci, musím obrátit i pohled k sobě a snažit se žít tak, jak to očekávám od druhých.
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“ Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“ Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby se na něj obořila a s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teď budu nosit já.“ Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: „Kde máš rukavičky?“ Chlapeček odpoví: „Rukavičky mám schované v botičkách.“