Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Na mořskou pláž vyleze z vody potápěč a nese v náruči obrovskou perlu. „Kde jste to vzal?“ diví se lidé na pláži. „Tam dole na dně je jich spousta,“ vysvětluje šťastný potápěč. Lidé se hned nahrnou do obchodu s potápěčskými potřebami a skoupí všechny skafandry a kyslíkové bomby. „Tedy, pane vedoucí, to byla zase dneska tržba, že jo?“ povídá prodavačka. „Ano, to byla,“ přitaká vedoucí, „ostatně jako vždycky, když se brácha projde ve skafandru po pláži s tou skleněnou koulí.“