Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Muž přijde k doktorovi a povídá: „Myslím, že moje žena neslyší tak dobře jako dřív. Co mám dělat?“ Doktor odpoví: „Zkuste tento test, podle toho to zaručeně poznáte. Až bude vaše manželka v kuchyni umývat nádobí, stoupněte si čtyři metry za ní a na něco se jí zeptejte. Jestli neodpoví, jděte blíž a blíž, ptejte se jí, až dokud vám neodpoví.“ Muž přijde domů a vidí, že jeho manželka připravuje večeři. Postaví se čtyři metry za ní a řekne: „Miláčku, co bude k večeři?“ Žádná odpověď. Přijde o metr blíž a ptá se znovu, žádná odpověď. Jde o další metr blíž, žádná odpověď. Konečně jí stojí těsně za zády a říká: „Miláčku, co bude k večeři?“ Manželka: „Už ti říkám počtvrté, že kuře!“