Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Mistr na stavbě koukne z okna buňky a vidí dělníka Jardu, jak chodí sem a tam, nadzvedává plechy, kouká se všude do všech rohů a něco hledá. Přijde k němu a povídá: „Co hledáš?“ „Ale, takové ty dřevěné špalky 20 × 20 × 50 centimetrů, co přišly předevčírem.“ „No, ty by tu někde měly být, já ti je pomůžu najít.“ Tak tam chodí oba a hledají. Mezitím je už chvíli pozoruje hlavní architekt a je mu to divné, tak k nim přijde a ptá se, co tam dělají. „Ale, tady Jarda hledá takové ty špalky 20 × 20 × 50 centimetrů, co přišly předevčírem.“ Architekt se zamyslí a povídá: „Tak je nehledejte, já objednám další, asi už se spotřebovaly.“ A nato Jarda povídá: „Víte co, nechme to plavat. Já si sednu támhle na roury.“