Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Turista cestoval Skotskem. Jednoho dne přijel do vesnice, kde byla zrovna pouť. Pozoroval to veselé hemžení a najednou si všimnul, že na kolotoči s dřevěnými koníčky jezdí starší muž a viditelně se nudí. Vždycky, když kolotoč zastavil, muž si vzdychl, poposedl a jezdil dál. Při jedné zastávce kolotoče to už turista nevydržel: „Promiňte, proč se pořád vozíte na tom kolotoči, když vás to nebaví?“ „Ale… Majitel kolotoče je mi dlužen padesát liber a tohle je jediný způsob, jak mi to může splatit!“