Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Syn se ptá svého otce: „Tati, kde žije nejvíce slonů?“ „To ti, chlapče, nemohu říci.“ „A mohl bys mi říci, jaké je největší jezero v Evropě?“ „To nevím.“ „A jaké je hlavní město Peru?“ „To ti taky nepovím.“ „Já tě, tati, svými otázkami asi unavuji,“ povídá syn. „Ale vůbec ne. Když se ptáš, alespoň se můžeš něčemu přiučit.“