Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Žena se ptá manžela: „Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?“ „Ne,“ říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stokorunovou bankovku. „A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?“ „Ne,“ zní otráveně. „Tak se podívej...“ a muchlá před ním tisícikorunovou bankovku. Pak se ho ptá: „A viděls někdy zmuchlaných sto tisíc?“ Muž na to naprosto nechápavým hlasem: „Ne.“ „Tak to se jdi podívat, stojí v garáži.“