Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Dva muži byli lovit jeleny. Povedlo se jim zastřelit jednoho opravdu velkého. Tak ho každý chytli za jednu zadní nohu a táhli jej lesem směrem k autu. Potkal je hajný, a když zjistil, že mají lovecká povolení v pořádku, řekl: „Jestli se neurazíte, poradím vám. Bude se vám ten jelen líp táhnout, když ho místo za nohy vezmete za parohy.“ Ti dva si řekli, že hajný asi ví, o čem mluví, tak každý chytil za jeden paroh, a opravdu to bylo o mnoho snazší. „Hajný měl pravdu, takhle to jde daleko líp,“ říká jeden. „No jo, ale vzdalujeme se od auta!“
Pán si v tramvaji stěžuje sousedovi: „Ta dnešní mládež je ale nevychovaná.“ „Proč, vždyť vás pustili sednout?“ „To jo, ale manželka stojí!“