Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Praporčík O’Neil má službu na kontrolní věži letiště, které je jak pro civilní, tak armádní lety. Přilétá letadlo a ptá se věže: „Kolik je hodin?“ Praporčík odpoví: „Záleží na tom, kdo jste. Jestli jste civilní letadlo, tak jsou dvě hodiny. Jste‑li vojenské letadlo, tak velká ručička je na dvanáctce a malá na dvojce. No a patříte‑li k letce vojenského námořnictva, tak je úterý odpoledne.“