ne.5. květen 2024Farní pouť ke sv. Filipu a Jakubovi pá.10. květen 2024Začíná novéna k Duchu Svatému ne.12. květen 2024Svátek matek so.18. květen 2024Vigilie před slavností seslání Ducha Svatého ne.19. květen 2024Slavnost Seslání Ducha Svatého, První svaté přijímání Chci si přečíst víc...
Sk 10,25-26.34-35.44-48; Žalm 98; 1 Jan 4,7-10 Jan 15,9-17
Není v Bibli tolik míst, kde by se napřímo psalo o tom, jak moc Bůh miluje svůj lid. O to cennější jsou úryvky, ze kterých to jasně plyne. Takovým je i dnešní evangelium. Ježíš miluje své učedníky, jako jeho miluje Bůh Otec. Není větší lásky než mezi Bohem Otcem a Synem! Ba dokonce jsme podle evangelia Kristovou radostí! Jestliže za nás položil život, prokázal nám tu největší lásku. Z řečeného plyne, že máme co do činění s nesmírnou Boží láskou! Možná by stálo za to alespoň chvíli setrvat nad tímto jedinečným faktem.
Starosta obce se jde podívat, jak to vypadá v místní škole. Neohlášen kráčí po chodbě a vidí, že v rohu za dveřmi třídy stojí tři kluci. „Co tu děláte?“ uhodí na ně. „My jsme, prosím, na hanbě,“ špitne ten první. „A co jste provedli?“ První se chvíli ošívá, ale pak přizná: „Já jsem, prosím, vyhodil ze dveří mandarinku.“ „No, to je moc pěkné,“ rozzlobí se starosta. „A co ty?“ zeptá se druhého. „Já jsem, prosím, hodil mandarinku na zem,“ souká ze sebe kajícně druhý. Starosta ukáže prstem na třetího. „Ty jsi taky házel?“ „Ne,“ špitne ten třetí. „Mně kluci, prosím, říkají Mandarinka.“