Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Přijde k řediteli cirkusu takový malý mužík, v jedné ruce velký kufr a v té druhé malý kufr. „Chtěl bych u vás vystupovat, pane řediteli.“ „Dobrá, a co umíte?“ „Nechám se od jednoho z diváků zatlouci palicí do podlahy manéže.“ „Prima, to beru. A co máte v těch kufrech?“ „V tom malém palici a v tom velkém prášky na bolení hlavy.“