Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Žena se ptá manžela: „Viděl jsi někdy zmuchlanou stovku?“ „Ne,“ říká muž znuděným hlasem. Manželka před ním zmuchlá stokorunovou bankovku. „A viděl jsi někdy zmuchlanou tisícovku?“ „Ne,“ zní otráveně. „Tak se podívej...“ a muchlá před ním tisícikorunovou bankovku. Pak se ho ptá: „A viděls někdy zmuchlaných sto tisíc?“ Muž na to naprosto nechápavým hlasem: „Ne.“ „Tak to se jdi podívat, stojí v garáži.“