Komentář k Jak 4,1-10:
Na první pohled jednoduché. Čím rozhodněji se vzepřu zlu, tím víc se přiblížím Bohu. On, který mě má „žárlivě rád“, si mě nenechá ze své ruky vytrhnout.
Péťa letí ve škole po chodbě a jen tak tak, že nesrazí ředitele. Ten ho chytí za límec a dává mu lekci: „Teď se pěkně vrátíš, v klidu půjdeš okolo mě a pozdravíš mě tak, jak to dělá tvůj tatínek, když se potká se svými známými.“ Péťa se o několik kroků vrátí, nacpe si ruce do kapes, dojde k řediteli, praští ho po zádech, až mu poskočí na nose brýle a na celou školu řve: „Nazdar, starej brachu, sto let jsem neviděl tvoji plešatou kebuli, ty ještě žiješ?“