Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Tři synové opustili domov a každý si šel po svém... Jadnou, když se sešli, chlubili se dary, které dali své stárnoucí mámě. První řekl: „Postavil jsem pro svou mámu velký dům.“ Druhý řekl: „Poslal jsem mámě Mercedes i s řidičem.“ Třetí se usmál: „Trumfnul jsem vás, hoši. Pamatujete si, jak máma ráda četla Bibli? A víte také, že teď moc dobře nevidí. Poslal jsem jí pozoruhodného papouška, který recituje Starý i Nový zákon. Starším ve sboru to zabralo celých dvanáct let, než ho to naučili. Je jediný svého druhu. Stačí, když mu máma poví název knihy, číslo kapitoly a verše a papoušek jí text odříká.“ Brzy nato máma poslala děkovný dopis: „Petře,“ psala synovi, „dům, který jsi postavil, je příliš velký. Žiji pouze v jednom pokoji, ale musím uklízet celý dům.“ „Martine,“ psala druhému, „jsem příliš stará na to, abych cestovala. Většinu času jsem doma, a tak zřídkakdy Mercedes používám. A řidič je navíc hrubý.“ „Nejdražší Pavle,“ psala třetímu synovi, „přesně víš, co tvá matka miluje. To kuře bylo vynikající.“