Komentář k Jak 4,13-17 :
Při jakémkoli plánování si chci připustit vlastní omezenost. Ono to prospěje i těm, se kterými spolupracuji. Budu totiž pokornější…
Kolem stájí dostihových koní procházel Jirka. Právě tam kovář držel v kleštích rozžhavenou podkovu. Jirka se zastavil a pak ho něco napadlo: „Když mi dáte dvacetikorunu, olíznu ji!“ Kovář chvíli nevěřícně zíral, pak zalovil v kapse a podal Jirkovi dvacetikorunu. Ten si ji položil na dlaň, olízl ji, zastrčil do kapsy a spokojeně odešel.