Sk 2,1-11; Žalm 104; 1 Kor 12,3b-7.12-13 Jan 20,19-23
Duch svatý je třetí osobou Nejsvětější Trojice. Propojuje, provazuje, bytostně spojuje Boha Otce s Bohem Synem. Snad si lze představit dvojici lidí, kteří sdílí vzájemně lásku, ale v Bohu je touto vzájemnou láskou někdo! Proto je toto proudění lásky absolutní. Nejde o emoce, ale o žár srdce obdarovávající druhého. Boží láska není destruktivní, ale obohacující. Otec se Synem vzájemně sdílejí Ducha svatého. Proto je Duch svatý nejvyšším znamením, dárcem, tvůrcem jakéhokoli živého vztahu. Je „vydechovaným“ životem, je zdrojem stvoření, je pravou moudrostí. Duch svatý je dán i nám, protože jedině v jeho moci můžeme Bohu odpovědět na jeho pozvání. Není to pouhá teorie, Bůh nabízí svého Ducha každému, kdo přijal Ježíše. A kdo je připraven žít z Ducha, zakusí Boží vedení, Boží sílu i pokoj.
Jeden klokan neustále utíkal ze svého výběhu. Správce zoo věděl, že klokan dokáže hodně skákat, takže mu nechal postavit kolem výběhu třímetrový plot. Druhý den byl klokan zase venku a vesele hopkal po celé zoo. Správce nechal plot zvýšit na šest metrů. Klokan zase utekl. Když se výška plotu vyšplhala na patnáct metrů, velbloud v sousedním výběhu se ptá klokana: „Jak vysoko myslíš, že s tím půjdou?“ „No, tak padesát metrů... Ledaže by někoho napadlo na noc zamykat bránu.“