Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Ráno ve tři hodiny začal vyzvánět zvonek u vchodových dveří. Rozespalý muž vstal a šel otevřít. Ve dveřích stál chlapík a ztěžklým jazykem drmolil: „Prosím vás… Nemohl byste mě roztla… Roztlačit?“ „Co tady otravujete ve tři ráno? Vypadněte!“ Muž zabouchl dveře a vrátil se do postele. Manželka, která se probudila a slyšela, co se u dveří děje, na něj spustila: „Ty jsi ale odporný sobec. Vzpomeň si, když nám před týdnem nechtělo naskočit auto. Úplně neznámý muž nás v dešti půl hodiny roztláčel… Běž tomu člověku pomoci!“ Muž vstal, oblékl se a vyšel před dům. Chlapíka však ve tmě nikde neviděl, a tak zakřičel: „Hej, člověče, kde jste? Roztlačím vás!“ Od nedalekého dětského hřiště se ozvalo: „Tady jsem… Na kolotoči!“