Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Na Sicílii se pořádá sraz největších mafiánů. Italové zjišťují, zda jsou Rusové pořádní mafiáni. Italové: „Zlaté řetízky – máte?“ Rusové: „Nemáme.“ Italové: „A dvouposchoďové vily – máte?“ Rusové: „Nemáme.“ Italové: „A mercedesy – máte?“ Rusové: „Nemáme.“ Italové se jim celý sněm šíleně chechtají a Rusové jedou domů jako spráskaní psi. Když se vrátí domů, boss ruské mafie si svolá všechny podšéfy a začne vydávat rozkazy: „Tak za prvé: Všechny třetí a čtvrtá patra u svých vil zbouráte. Za druhé: Prodáte vrtulníky a tryskáče a nakoupíte mercedesy. No a za třetí: Zlaté řetízky sundejte čoklům z krku, budeme je nosit my.“