Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Manželé jsou na lovu divoké zvěře v Africe. Manželka přemlouvá manžela, aby jí také půjčil pušku, že si chce něco střelit. Muž nakonec svolí. Paní vezme pušku, když tu se náhle na ně vyřítí nosorožec. Žena váhá se střelbou, až konečně zamíří a volá na muže: „Ale slib mi, miláčku, že se mi nebudeš smát, když se netrefím!“