Sk 1,15-17.20-26; Žalm 103; 1 Jan 4,11-16 Jan 17,11b-19
Jan zachytil Ježíšovu modlitbu za učedníky na závěr poslední večeře. Všimněme si, že neusiluje o to, aby následovníci byli „uchráněni“ světa, ve kterém žijí, ale od Zlého. Svět a ďábel není totéž! Lze tedy žít posvěceni pravdou v tomto světě. Ale je k tomu třeba milost Ducha svatého. Boží pomoc a podpora nesou člověka, aby nespoléhal jen na své síly, peníze, strategie. V tomto smyslu nejsou učedníci „světští“, tedy ze světa, kde to je tak obvyklé. Ježíš se vydává na cestu kříže jen proto, abychom my mohli žít v pravdě, osvobozeni od nadvlády Zla.
Jede cestovatel do Afriky se svou kočkou. Ta mu krátce po příjezdu uteče. Když kočka dojde do pouště, vidí, že jde směrem k ní levhart. Všude kolem ní jsou kosti, tak se rozhoduje, co udělá. Otočí se tedy zády, a když je levhart dost blízko, aby ji slyšel, kočka si říká: „To byl ale dobrý levhart, dala bych si ještě jednoho!“ Levhart se lekne a uteče. Všechno to viděla opice a šla levhartovi říci, co viděla s tím, že si z toho něco odnese. Když ten příběh levhartovi povyprávěla, rozzuřil se a ve zlosti opici řekl: „Opice, vlez mi na záda, já si jdu pro kočku!“ Kočka vidí, že se k ní blíží levhart s opicí na zádech. Přemýšlí, co udělá teď. Zase se k nim otočí zády, a když jsou dostatečně blízko, řekne: „Tak kde je ta opice, kterou jsem poslala pro dalšího levharta?“