V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?“ „Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak hloupý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.“ Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?“ „Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. I v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez podlézání ještě nikdy nic nedokázal.“ V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!“
